Důraz na digitalizaci podkladů o infrastruktuře – skrytá hrozba novely stavebního zákona?

V médiích se pravidelně objevují informace o projednávané novele stavebního zákona, která má (opětovně) přispět k urychlení stavebního řízení. Pozornosti se však prozatím příliš nedostává navrhované změně, která může výrazně zvýšit praktický význam digitální technické mapy (dále „DTM“).

Pro vlastníky technické infrastruktury se však může jednat o poměrně významnou novelu, která může znamenat, že úplnost a správnost dat v DTM už nebude jen technickou nebo evidenční otázkou, ale může se promítnout přímo do stavebního řízení a do rozložení rizik mezi stavebníkem a vlastníkem infrastruktury. 

Současný právní rámec už dnes dává DTM významné postavení. Podle § 4b zákona o zeměměřictví je DTM vedena pro území každého kraje a slouží zejména pro účely územního plánování, přípravy, umisťování, povolování a provádění staveb. Zároveň platí, že údaje do DTM zapisuje editor, který odpovídá za jejich správnost, úplnost a aktuálnost. U údajů o technické a dopravní infrastruktuře je primárně editorem vlastník infrastruktury. 

Právě na tento rámec navazuje projednávaný bod 390 novely stavebního zákona. Navržená novela doplňuje znění § 193 (mimo jiné) o odst. 5, který stanoví: „Při posuzování souladu záměru s požadavky vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury stavební úřad vychází z údajů uvedených v digitální technické mapě. Má se za to, že sítě, které nejsou uvedeny v digitální technické mapě, neexistují a případné následky jdou k tíži vlastníka veřejné dopravní a technické infrastruktury.“

Důvodová zpráva k navrhované novele výslovně uvádí, že cílem je zvýšit tlak na naplňování DTM. 

Z pohledu vlastníků technické infrastruktury je podstatné, že navrhovaná úprava posouvá DTM z roviny „užitečné mapové databáze“ do roviny rozhodného podkladu. Praktický dopad může být zásadní: pokud určitá technická infrastruktura nebo její relevantní část nebude v DTM správně zachycena, stavební úřad k ní při posuzování záměru nebude přihlížet a následky mají podle návrhu jít k tíži vlastníka infrastruktury.

Pro vlastníky technické infrastruktury tak projednávaná novela obsahuje poměrně jasné varování. Nestačí spoléhat na historickou dokumentaci, interní mapové podklady nebo na to, že síť „v území přece fyzicky je“. Pokud má DTM fungovat jako rozhodný podklad pro stavební úřad, bude nutné věnovat větší pozornost tomu, zda je v ní technická infrastruktura skutečně zanesena správně, úplně a aktuálně, a to včetně technické infrastruktury, která vznikla v minulém století. 

Vlastníkům technické infrastruktury tak lze již nyní doporučit, aby prověřili správnost a úplnost údajů zanesených v DTM a případně data v rámci DTM aktualizovali. 

Navrhovaná novela stavebního zákona aktuálně prošla prvním čtením s tím, že návrh zákona byl přikázán k projednání výborům. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že k předmětnému ustanovení byly již uplatněny pozměňovací návrhy. Zároveň v rámci rozpravy byla k tomuto bodu navrhované novely stavebního zákona vznesena kritika, která zejména poukazuje na to, že obsah DTM aktuálně neodpovídá realitě. Na území České republiky totiž existuje mnoho sítí technické infrastruktury, které nejsou v DTM evidovány. Pokud by však návrh novely stavebního zákona byl v této podobě přijat, dojde k významnému posílení důležitosti DTM. 

Pro vlastníky technické infrastruktury to znamená, že správa dat v DTM se stává otázkou právní prevence, nikoli jen technické administrace.