AI zásadně mění způsoby tvorby obsahu v různých oblastech profesního ale i každodenní života. S rozšiřováním jejího využití nabývá na významu také mnoho autorskoprávních otázek, mimo jiné problematika toho, zda a za jakých podmínek mohou výstupy generativní AI požívat autorskoprávní ochrany a komu případně mohou náležet autorská práva k nim.
Na úrovni Evropské unie je pro oblast umělé inteligence v současnosti relevantní zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1689 o umělé inteligenci. Protože se však tento předpis autorskoprávním vztahům věnuje pouze okrajově, nenahrazuje stávající úpravu EU a v oblasti autorského práva proto zůstává klíčový dosavadní právní rámec unijních předpisů a v českém právním řádu zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) (dále „AZ“).
Pro naplnění základních pojmových znaků díla je z hlediska AZ nezbytné kumulativní splnění následujících podmínek: musí jít o dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které představuje jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě. Pro posouzení autorskoprávního statusu výstupů generativní AI je dále významné unijní pojetí originality jako autorova vlastního duševního výtvoru, které je v judikatuře Soudního dvora Evropské unie spojováno se svobodným a kreativním rozhodováním, které odráží osobní otisk autora.
S ohledem na uvedené tak lze konstatovat, že pro vznik autorskoprávní ochrany jakéhokoliv výtvoru, tj. nejen vytvořeného prostřednictvím generativní AI, nestačí jeho samotná existence; nezbytné je naplnění jeho pojmových znaků. Hovoříme-li o autorskoprávní ochraně děl vzniklých v souvislosti s generativní AI, bude jedním z nejdůležitějších faktorů naplnění podmínky, že se v něm projevil dostatečný lidský tvůrčí přínos. Samotná skutečnost, že obsah vznikl za využití generativní AI, vznik autorskoprávní ochrany apriori nevylučuje.
Jestliže tedy za autora nelze považovat samotný systém generativní AI, protože AZ výslovně vyžaduje, aby autorem byla fyzická osoba, vyvstává otázka, komu by případná autorská práva mohla náležet. Obecně lze uvažovat o třech hlavních skupinách subjektů: nositelích práv k dílům použitým při trénování modelu generativní AI, vývojářů systémů generativní AI a samotných uživatelů těchto systémů.
Nositelé práv k dílům nebo databázím použitým při trénování generativní AI si samozřejmě zachovávají svá práva k těmto dílům; v některých případech mohou existovat i práva k databázi či jejímu uspořádání. Za autory jednotlivých výstupů generativní AI se však zpravidla nepovažují, protože jejich vliv na finální výsledek je spíše nepřímý a časově i obsahově vzdálený. Naplnění podmínky vlastního duševního výtvoru je nicméně vždy nutné posuzovat individuálně s ohledem na okolnosti konkrétního případu. Význam práv nositelů práv se naopak významně projevuje při posuzování zákonnosti trénování modelů generativní AI.
Podobně ani vývojáři systému generativní AI obecně nejsou považováni za autory každého jednotlivého výstupu. Jejich práva se vztahují především k samotnému softwaru a dalším chráněným prvkům systému; z ochrany počítačového programu dle AZ nelze bez dalšího dovozovat autorské právo ke každému budoucímu obsahu vytvořenému jeho prostřednictvím. České právo navíc vylučuje spoluautorství u osoby, která ke vzniku díla přispěla jen technickou pomocí, radou nebo poskytnutím technického či dokumentačního materiálu. Rozhodující však i zde bude vždy posouzení všech okolností a určení, zda je u konkrétního výstupu naplněna podmínka vlastního duševního výtvoru autora.
Za předpokladu, že výstup generativní AI bude splňovat náležitosti díla dle AZ, tak lze za nejrelevantnějšího kandidáta na autora považovat uživatele generativní AI. To však platí pouze za předpokladu, že se jeho tvůrčí činnost projeví ve výsledné podobě konkrétního díla natolik, aby šlo o jeho vlastní duševní výtvor. Rozhodující by nemělo být samotné použití nástroje ani prosté nebo rutinní zadání promptu, ale konkrétní povaha a intenzita lidského zásahu do procesu vzniku konkrétního výstupu. Relevantní mohou být například výběr vstupních materiálů, promyšlené a opakující se zadávání pokynů, selekce z více variant, ruční zásahy do kompozice, editace, doplnění vlastních prvků nebo tvůrčí uspořádání výsledku do širšího celku. Pokud člověk AI výstup dále tvůrčím způsobem upraví, může ochrana vzniknout alespoň k této lidské úpravě nebo soubornému dílu, případně k nově vytvořenému dílu, jsou-li naplněny obecné podmínky originality.
Výstup generativní AI bez dostatečného lidského tvůrčího vkladu tedy zpravidla autorskoprávní ochranu nezíská. V českém prostředí tento závěr do jisté míry podporuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2023, č. j. 10 C 13/2023-16, který je dosud jediným českým soudním rozhodnutím zabývajícím se otázkou autorského práva k výstupu generativní AI. Je však třeba jej interpretovat opatrně, protože soud v této věci žalobu zamítl především proto, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně toho, jak předmětný obrázek vznikl a že mu svědčí autorství. Teprve nad rámec bylo uvedeno, že v projednávané věci nejde o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti fyzické osoby; ve vztahu k zadání, na jehož základě měl být dle tvrzení žalobce obrázek vytvořen, soud zároveň uvedl, že jej lze chápat nanejvýš jako námět či myšlenku, které AZ nechrání. Uvedený rozsudek je tedy třeba považovat za významný, avšak nelze jej vnímat jako obecné pravidlo, že každý výstup generativní AI je vždy bez dalšího bez autorskoprávní ochrany. Spíše potvrzuje, že bez prokázaného lidského tvůrčího vkladu a bez důkazů o procesu vzniku výstupu žalobce s autorskoprávním nárokem neuspěje.
Přestože jde dosud o jediné české soudní rozhodnutí zabývající se touto problematikou, lze očekávat, že v budoucnosti se budou soudy autorskoprávními otázkami děl vzniklých v souvislosti s AI zabývat častěji. Současně lze předpokládat, že budou postupně vymezovat hranice mezi pouhým využitím AI nástroje a takovým lidským tvůrčím přínosem, který již zakládá autorskoprávní ochranu. Advokátní kancelář je připravena klientům poskytnout právní podporu při posuzování konkrétních případů využití generativní AI, nastavení smluvních vztahů i při řešení souvisejících autorskoprávních otázek, aby mohli potenciál AI využívat s co nejvyšší mírou jistoty.
