Cenová regulace pohonných hmot: ochrana veřejného zájmu, nebo nepřiměřený zásah do tržní svobody?
V reakci na eskalaci konfliktu na blízkém východě a skokový nárůst cen pohonných hmot přijala vláda České republiky dne 25. května nařízení, jehož cílem bylo tyto ceny efektivně regulovat.
Do účinnosti nařízení vešlo dne 1. června 2026 a v platnosti by mělo setrvat do 30. června 2026. Vláda tak v době zásadních výkyvů cen na trhu pohonných hmot získala alespoň částečnou kontrolu a pokusila se uklidnit stav vnitrostátního trhu a nejistotu občanů. Přestože veřejně deklarovaným cílem je především ochrana spotřebitelů a zmírnění dopadů extrémních výkyvů cen pohonných hmot, otevírá nová právní úprava nepochybně debatu o mezích takovéto cenové regulace, ústavní ochraně svobodného podnikání i rozsahu pravomocí výkonné moci. Článek se zaměřuje na právní aspekty nově zavedené cenové regulace pohonných hmot a jejími limity.
Ceny pohonných hmot představují na současném světovém trhu zcela zásadní ekonomickou komoditu. Jejich výše automaticky ovlivňuje nejen dopravní infrastruktury a zemědělství, ale i cenovou hladinu dalších navázaných produktů, které tvoří neodmyslitelnou položku nákladů podnikatelů i všech domácností. Počátkem roku 2026 začala cena pohonných hmot v souvislosti s politickými konflikty na blízkém východě exponenciálně růst, což vyvolalo ve veřejném prostoru značnou nejistotu.
Česká republika na nestabilní stav světového trhu pohonných hmot reagovala přijetím legislativních opatření, která měla za cíl tento stav alespoň částečně dostat pod vnitrostátní kontrolu. Dne 24. dubna 2026 byl přijat zákon č. 63/2026 Sb., o regulaci cen pohonných hmot, který svěřil vládě pravomoc přímo regulovat ceny benzínu a nafty prostřednictvím pravidelně vydávaných cenových výměrů. Nová právní úprava byla na žádost předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky projednána ve zkráceném řízení ve stavu legislativní nouze, a to s odůvodněním, že nejistá situace na světovém trhu pohonných hmot může mít dopad na chování občanů i na bezpečnost státu. Návrh zákona tedy neprošel prvním čtením a jeho projednání bylo zrychlené. V reakci na nový zákon pak koncem května vydala vláda nařízení č. 79/2026 Sb., kterým mimo jiné upřesnila konkrétní způsob výpočtu nejvyšší možné ceny pohonných hmot.
Toto oprávnění vlády rozšířil nově přijatý zákon nejen pro dobu trvání mimořádné tržní situace,
ale také následně v případě, kdy to vyžadují její důsledky. Důvodová zpráva k zákonu dále doplňuje,
že na podmínky pro uplatnění cenové regulace pohonných hmot se budou vztahovat příslušná ustanovení zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, který má v české legislativě již dlouhou tradici. Cílem přijetí speciální právní úpravy pro pohonné hmoty v podobě nového zákona a nařízení mělo být zejména rozšíření výčtu situací, za kterých lze k regulaci cen přistoupit právě i na stav, který po krizi následuje. Smyslem uvedeného rozšíření má být především přijetí účinné prevence před umělým udržováním vyšších cen pohonných hmot pro spotřebitele ze strany obchodníků i po pominutí jejich objektivních příčin. Taxativní výčet podmínek pro zavedení cenové regulace, kterými doposud byly pouze ohrožení trhu účinky omezení hospodářské soutěže, potřeba v důsledku mimořádné tržní situace, potřeba v rámci zachování souladu s předpisy Evropské unie a potřeba v rámci veřejného zájmu na udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího u zboží zcela nebo zčásti dotovaného z prostředků státního rozpočtu nebo z jiných veřejných rozpočtů, tak byl podstatně rozšířen. Důvodová zpráva již však dále nerozpracovává, jakým způsobem bude skutečná délka trvání důsledků tržní krize posuzována.
Kontrola nad oprávněním vlády k cenové regulaci zůstává nadále zachována už z podstaty formy jeho výkonu. Cenové výměry jsou vydávány jako opatření obecné povahy, a standardně podléhají soudnímu přezkumu před správními soudy. Návrh na zrušení opatření obecné povahy může podat každá osoba, která tvrdí, že byla takovým opatřením zkrácena na svých právech. Krajský správní soud má pak v zájmu rychlé reakce na zamezení potenciálního protiprávního stavu možnost vydat předběžné opatření, kterým by byla platnost regulace cen zastavena okamžitě. Vždy je však nezbytné, aby potřebnost rychlého zásahu soudní moci vyvážila riziko, že v samotném správním řízení bude následně opatření obecné povahy shledáno jako oprávněné. V takovém případě by jeho omezení v rámci předběžného opatření mohlo naopak představovat výrazný zásah do státní stabilizace trhu. V České republice jsou v současnosti v návaznosti na přijatou právní úpravu dva věcně příslušné orgány pro regulaci cen pohonných hmot. Prvním orgánem je vláda, která má na starosti především cenové moratorium, druhý oprávněný orgán pak představuje Ministerstvo financí, které má v dispozici ostatní způsoby regulace cen.
Přestože dle původního zákona o cenách mohou cenové orgány používat k regulaci cen více institutů (úředně stanovené ceny, věcné usměrňování ceny, cenové moratorium nebo vhodnou kombinaci všech zmíněných způsobů), v případě pohonných hmot je nový zákon podstatně přísnější.
Rozsah pravomocí vlády je pevně vymezen na stanovování nejvyšší možné hranice cen pohonných hmot a naopak jiná regulace cen v podobě minimální nebo pevně určené ceny je zákonem výslovně zakázána. Navýšení těchto pravomocí nad rámec nezbytného rozsahu by představovalo příliš intenzivní omezení tržní svobody a v rámci testu proporcionality by mohlo být velmi problematické. Ministerstvo financí proto aktuálně každý pracovní den vydává na svých oficiálních webových stránkách cenové věstníky, ve kterých stanovuje maximální přípustné ceny pohonných hmot vždy na den následující. Přestože podle § 2 odst. 3 zákona o regulaci cen pohonných hmot je vláda oprávněna cenu takto regulovat pouze po časově omezené období v délce dvanácti měsíců, zákon i zde v případě dalšího trvání potřeby cenové regulace připouští vydávání takového cenového výměru opakovaně. Dotčené nařízení vlády však trvání regulace cen pohonných hmot v současné podobě prozatím vymezilo pouze na období od 1. do 30. června 2026.
Závěr
Nově přijatou právní úpravu cenové regulace pohonných hmot lze bezpochyby považovat za významný zásah do tržní svobody České republiky. K takovému opatření lze v demokratickém právním státě přistoupit pouze tehdy, existuje-li ve společnosti veřejný zájem převažující nad jeho škodlivými následky. Aktuální situace na světovém trhu s pohonnými hmotami a možné dopady prudkého růstu cen mohou představovat okolnosti, které by při posuzování existence veřejného zájmu mohly být zohledněny. Nelze však opomenout, že došlo k výraznému rozšíření uplatnění cenové regulace i po dobu přetrvávajících následků, a to aniž by zákonodárce blíže vymezil kritéria pro posouzení jejich závažnosti nebo délky trvání. Právě neurčitost hranic oprávnění vlády a s tím související možnost opakovaného prodlužování regulace představují z ústavněprávního hlediska nejproblematičtější aspekt této právní úpravy a lze očekávat, že zákonodárce se bude muset s důsledky své neurčitosti v budoucnu jasně vypořádat.
